Pozor na „přehlcení“…

Autorka: Darlene Denis-Friske

Když přichází září a začíná kolotoč školní rutiny, domácích úkolů a mimoškolních aktivit, často připomínám rodičům, aby byli zvlášť citliví na „přehlcení“ svých dětí. Termín „přehlcení“ používám k označení stavu nadměrné únavy, nadměrného vzrušení, zahlcení, nadměrné frustrace, přetažení a nadměrné vzrušivosti a napětí.

Očekávání a blížící se změna (a také prázdniny plné zábavy) někdy u dětí způsobí, že pocítí alarm a začne jim chybět trpělivost a rovnováha. Na našich příliš rozmrzelých a nepříliš spolupracujících dětech vidíme proces přizpůsobování v akci, a to se pro nás stává signálem, abychom vytvořili podmínky, které pomohou usnadnit proces adaptace.

Nabízím rodičům ke zvážení jednoduchý podpůrný návod, který mi pomohl u mých vlastních dětí ve chvílích, kdy trpěly přehlcením. V první řadě pozorně sledujte, jak si vaše dítě vede před obdobím změn, během něj i po něm. Když víte, co je pro vaše děti obvyklé, bude pro vás snazší vysledovat, jak se přehlcení vyvíjí v období změn a v prostředí vaší rodiny.

Proces přizpůsobení změnám můžeme podpořit tak, že pro nás bude na prvním místě čas strávený po boku našich dětí. Pro mě to znamená prostě čas strávený jednoduše: procházky, škrábání na zádech, chichotání se a hihňání, jídlo, příběhy, výlety k bazénu a další nenáročné společné aktivity, které umožňují mně a mým dětem být spolu. Zvýšené, ale laskavé zaměření na vztah pomáhá rodiči ukotvit dítě, které má pocit, že se věci najednou dějí příliš rychle. Dítě, které prožívá změny, je často dítětem ve stavu napětí a znepokojení. To se dá očekávat. Nabídnout možnost zpomalit, vyjádřit se a získat útěchu se stává součástí procesu podpory adaptace.

Děti jsou často schopné prožívat a mluvit o svých starostech a frustracích ve chvílích napojení, kdy je jejich okolí klidné a vyrovnané. Některé děti mohou upozornit na to, co je znepokojuje, a najít způsob, jak to probrat. To může dítěti pomoci pocítit smutek a slzy, které možná drží hluboko v sobě a najít východisko pro nevyhnutelný zármutek spojený se změnami a přechody.

Některé děti nenachází slova, kterými by vyjádřily své emoce, nepoznají, co přesně způsobuje alarm a my pak můžeme vidět zvýšenou frustraci, rozrušení, záchvaty vzteku a slzy, protože se napětí promítá do jejich chování. Možná se najednou objeví nové příšery pod postelí, na povrch se vynoří nové strachy a náhlé odmítání dělat některé věci nebo zvýšená potřeba ujišťování, proto jsou nám také doma pořád nablízku. Musíme si uvědomit, že ať už naše děti projevují frustraci a smutek klidnou diskuzí, zvýšeným strachem nebo záchvaty vzteku a rozrušení, potřebují příležitosti k uvolnění napětí, vyjádření emocí a také potřebují projít někdy hlučným a bolestivým procesem adaptace. Tak se děti posouvají k přijetí. Jde o bezpečný vztah, který jim umožní narazit na zeď uvědomění a smířit se s tím, že se věci mění a že s tím nemohou nic dělat a že změna může být opravdu, ale opravdu těžká! A odtud mohou přijít slzy marnosti kvůli všemu, co nemohou změnit a uvolnění, které jim umožní dostat to ze sebe a vytvořit prostor pro změny.

Když okolnosti kolem našich dětí zrychlí tak, že s nimi nejsou schopné držet krok, zpomalení světa jim umožní ho dohnat; když jim dáme pauzu od tempa vnějšího světa, vytvoříme pro ně prostor pro usnadnění a podporu adaptačního procesu. Tímto způsobem jim poskytujeme pozvání a podporu, abychom jim pomohli prožít jejich rozrušení, smutek a slzy.

Vybavuji si, že když byly moje děti mladší, všímala jsem si, že v noci byly neklidné, více podrážděné, ve všem méně trpělivé, zvyšovaly hlas a rostlo napětí mezi sourozenci, trápily se kvůli věcem, které by za běžných okolností byli maličkostmi, bývaly velmi unavené a mívaly víc než jen pár záchvatů vzteku. Od konce srpna až do října jsem si dělala co nejvíce volna kvůli synovi, jehož adaptace byla delší a potřeboval ode mě zvýšenou péči. Více času jsem věnovala pohádkám před spaním a mazlení, spoustě rodinných filmových večerů, času na pláži, táboráku a opékání, oblíbeným večeřím ozvláštněným svíčkami, povídání si během houpání v houpací síti, spoustě deskových her a basketbalu na příjezdové cestě před domem. To je to, co jsem potřebovala udělat, abych ochránila rodinnou loď před bouří změn a přechodů. Brzy, když si vše kolem školy, učitelů a domácích úkolů začalo sedat, jsem vždy zjistila, že se vody trochu zklidnily.

Pro mě je polovina úspěchu jednoduše předvídat a dokonce přivítat nevyhnutelný přechodový stres a pamatovat si, že mnoho z nás (dospělých i dětí) zažívá podobnou reakci na změny ve svém životě. Jako rodiče můžeme poskytnout pohled na věc a snažit se nebrat si podrážděnost osobně. Možná budeme muset být mimořádně velkorysí, pokud jde o naši trpělivost a smysl pro humor, abychom mohli podporovat své děti v jejich bouřlivých časech. Pokud dokážeme pochopit, že přehlcení je součástí adaptačního procesu, pak můžeme svým dětem pomoci zorientovat se v jakýchkoliv změnách (nebo výzvách), kterým budou čelit.

Překlad: Veronika Slabová
Korektura: Veronika Skuhrovcová
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Zdroj: » Beware the ‘Overlies’… (neufeldinstitute.org)
Foto: Pexels

Shlédnutí: 271