Tisíc a jeden způsob, jak přemostit separaci
Gordon Neufeld píše o přemostění separace následující: “Bridging znamená výstavba mostu, propojení. Propojení je intuitivní praxe lidských vztahů, kterou člověk používá od dávných časů.”
Při loučení na krátkou dobu (na vteřinku, minutu, hodinu)
- Přimkněte dítě a navažte kontakt, než odejdete z pokoje: pohled do očí-úsměv-kývnutí.
- Vysvětlete, kam jdete a kdy se vrátíte: “Na chvíli odejdu a hned se vrátím.” Nezapomeňte se hned vrátit. Zvýší to šanci, že se příště budete moct zadržet déle.
- Důraz by měl mít nikoliv okamžik loučení, ale pozdější setkání: co budete dělat, když se vrátíte. Například: “Když se vrátím, zahrajeme si na schovávanou, budeme si hrát s novým autíčkem, postavíme věž z kostek…
Když se loučíte na několik hodin
- Získejte podporu dospělého, který bude za dítě zodpovědný po dobu Vaší absence. Ať Vás přátelským způsobem dítěti připomíná.
- Vytvořte rituál předání dítěte tomuto dospělému (oči-úsměv-kývnutí), pak předejte dítě do náruče (pokud je malé), nechejte dítě políbit maminku, rozloučit se, zamávat rukou atd.
- Dejte dítěti něco Vašeho, něco, co mu Vás bude připomínat, něco, co bude moct držet, dokud nebudete zase spolu.
- Vymyslete různé triky, například kouzelný čas, kdy se vaše myšlenky budou potkávat (magické zrcadlo, kniha, magický prach, krabice apod.)
- Stanovte pravidelný čas pro spojení: dopisy, pohlednice, vzkazy, volání s intervaly, které dítě může snést bez ztráty pocitu blízkosti s Vámi.
- Když do práce jde tatínek, dítě mu může pomoci sbalit: donést zapomenutý telefon, poponést batoh atd.
- Když tatínek před návratem z práce může skočit do obchodu, může se zeptat, co dítěti přinést: oblíbený džus, ovoce, sladkosti (v závislosti na rodinných tradicích stravování).
- Dejte dítěti do kapsy své “pusinky” a vysvětlete, že když se mu bude stýskat po mamince, může vyndat pusinku a dát si ji na tvářičku. Tatínek může své pusinky rovněž dát do zvláštní kapsy.
- Nasycení vazbou před a po: nějaký čas před loučením a nějaký čas po setkání věnujte JENOM dítěti.
- Povídejte mu předem, kam maminka/tatínek půjdou, co budou dělat, kam půjde potom a kdy se určitě vrátí. Co bude dělat dítě: “Půjdeš teď na procházku s babičkou, pak půjdete na oběd, pak si pohrajete, a pak se vrátí maminka”.
- Když dítě jde na procházku nebo do školky s jiným dospělým, dejte dítěti svou fotografii, na které se usmíváte.
Když se loučíte na dlouho (na několik dní, týden)
- Napíšte dítěti dopis nebo vzkaz na každý den Vaší absence a rozdělte je do obálek podle dnů týdne. Nechte obálky před svým odjezdem doma. Ať dítě každý den otevře jeden dopis a přečte si ho samo, nebo s pomocí dospělého. Ve vzkazu může být cokoliv,– od krátkého “pusinkuji milionkrát,” do připomenutí brát vitamíny nebo léky, nezapomínat na domácí úkoly nebo krmit papouška. Vždy je ale lepší omezit mravní ponaučení. Do obálky lze dát malé dárky, nálepky, bonbon nebo něco, co dítě má rádo.
- Pravidelně dítěti volejte, povídejte mu, co děláte (máme štěstí, že žijeme ve století internetu, Skype a webových kamer).
- Přivezte z pracovní cesty dárky, klidně nějaké drobnosti. Pro dítě to bude znamením, že jste se tam někde daleko zastavili a přemýšleli jste o něm.
- Pro menší děti se dá nakreslit obrázkový příběh – co budete dělat, když nebudete doma.
- Můžete udělat trhací nebo škrtací kalendář a počítat tak dny, které již uběhly a kolik dní ještě do setkání zbývá.
- Dejte dítěti věci, které jste nosili, s Vaší vůní (noční košili, povlak na polštář).
- Pořiďte podobné věci (čepice jako u tatínka, šátek jako u maminky).
- Udělejte si spolu stejné korálky, které si vezmete s sebou, a dítě bude svoje nosit, zatímco budete pryč.
- Požádejte dítě, ať si vede minideník – jakou mělo náladu, co dělalo. Pokud dítě neumí psát, může kreslit. Po návratu spolu budete moct vše probrat. Můžete rovněž psát svůj deník (co jste dělal/dělala, když jste byl/a pryč), abyste následně sdílel/a své příběhy s dítětem.
Když se loučíte na velmi dlouhou dobu (měsíc, několik měsíců)
Vše předchozí je rovněž vhodné pro odjezd maminky/tatínka, ale dál bude řeč o tom, jak přemosťovat separaci s důležitými dospělými, kteří nebydlí stále spolu s dítětem – babičky, dědečkové, tatínek po rozvodu apod.
- Pište spolu dopisy příbuzným, kteří žijí daleko.
- Připravte spolu dárky, nakreslete pohlednice k narozeninám a svátkům.
- Plánujte spolu s dítětem dlouho očekávané setkání (kam jít, co dělat, co ukázat)
- Zaznamenejte na diktafon, nebo pomocí kamery vzkaz od dítěte/dítěti.
- Nahrajte dítěti několik oblíbených pohádek, aby je mohlo poslouchat a dívat se na Vás, kdykoliv se mu bude chtít.
- Ať dítě má vlastní fotoalbum s fotografiemi, kde jste spolu.
- Občas se dívejte na fotografie rodiny, která bydlí daleko, zavzpomínejte si, kde se fotily, čím se dítě zabývalo s babičkou/dědečkem, co mají doma, když jste byli u nich na návštěvě, atd.
- Zasaďte spolu strom nebo zvolte strom, který bude symbolizovat spojení, bude místem spojení nepřítomného dospělého a dítěte. Můžete zvolit velký a silný strom, abyste předešli problémům se slabými sazenicemi. Užijte si společný čas pod stromem, objímejte se, vyfoťte se, slibte si, že se vrátíte.
- Pro obyvatele měst bude vhodná i květina v květináči, ale hlavně volte vytrvalé rostliny.
Když se loučíte navždy (v případě smrti člověka, na kterého dítě má silnou vazbu)
- Postarejte se o sebe, vyplačte své vlastní slzy marnosti, pokud ten člověk byl blízký i pro Vás. Pokud máte zmrzlé pocity, nebudete schopni pomoct dítěti (stejně jako v letadle: nejdřív masku pro sebe, pak pro dítě).
- Vysvětlete dítěti, co se stalo, v závislosti na věku dítěte a na Vašem náboženství (nebo jeho absenci).
- Podpořte dítě v jeho slzách marnosti.
- Vzpomínejte s dítětem na příjemné okamžiky, svátky, dárky, které jsou spojeny se zemřelým blízkým člověkem.
- Napište zemřelým vzkaz na vlaštovkou z papíru a pošlete z okna, nebo na loď a tu pusťte plout po řece. Nebo napište vzkaz, dejte ho do obálky a zakopejte do země.
- Vemte dítě s sebou na hřbitov (ne na pohřeb).
- Podívejte se spolu na film nebo pohádku, které se dotýkají tématu smrti blízkého člověka a vyhovují věku dítěte, například Harry Potter.
Zdroj: Alpha-parenting
Překlad: Xenie Majznerová
Hlavní fotografie od uživatele Josh Willink ze služby Pexels
Shlédnutí: 4335
Proc ne na pohreb?
Pohřeb může být pro malé dítě silným zážitkem. Zpravidla nejsme během pohřbu ve stavu, kdy můžeme dítě podpořit v truchlení, pomáhat mu zpracovat emoce a zároveň dát prostor svým vlastním emocím. Mohou ho vystresovat i projevy emocí jiných dospělých, které neovlivníme. Je to věc, kterou by rodiče měli dobře zvážit. Obecně je bezpečnější děti, obzvlášť citlivé na pohřeb nebrat.