Léčení narušených vazeb mezi námi a našimi dětmi

Autor: Deborah MacNamara

V životě je jen málo větších podnětů způsobujících stres, než mít náročný vztah s vlastním dítětem. Může být srdcervoucí, když se díváte na propast mezi vámi, která často rozpoutává touhu přiblížit se, nebo se naopak úplně stáhnout. Výzvou je, že nemůžeme dítě donutit milovat nás nebo chtít být v naší blízkosti. Nemůžeme přimět dítě, aby nám důvěřovalo, bylo na nás závislé, nebo aby nám dalo své srdce pro bezpečné uchování. Vazba je něco, co je postaveno mezi dvěma lidmi, nedodržuje požadavky ani příkazy.

To může vést rodiče k otázce – je někdy příliš pozdě na to přiblížit se a získat srdce dítěte zpět? Dobrá zpráva je, že ne – nikdy není pozdě. Vazba není neměnnou entitou a může být s našimi dětmi pěstovaná v jakémkoli věku. Vztahy jsou plynulé, propustné, proměnlivé, opravitelné a mohou časem, trpělivostí a dobrou péčí prohloubit svou zranitelnost. Rodičům se uleví, když to slyší, ale často mají mnoho otázek, jak toho lze dosáhnout. Někdy se musíme zastavit a zjistit, jak se mezi nás dostala ta propast. To zahrnuje více, než jen přepočítávání incidentů, ale hlavně pochopení jejich dopadu na náš vzájemný vztah.

Jak se především vztahy oslabují?

Nejvlivnější ze všech lidských zkušeností je oddělení od lidí a/nebo věcí, s kterými máme vazbu. Vazba je naší největší potřebou, proto je to prožívání odloučení nebo odmítnutí, které má schopnost zranit dítě (a nás) ze všeho nejvíc. Bez ohledu na to, jestli to máme v úmyslu nebo ne, naše činy a slova mohou vytvořit příliš mnoho separace, ať už fyzicky a/nebo emocionálně.

Když „přiblížit se k rodiči“ pro dítě pravidelně znamená „zranit se“, dítě se pravděpodobně distancuje a oddělí se od svých rodičů, aby si zachovalo a ochránilo svou duševní pohodu. To se neděje úmyslně, ale aktivací instinktů a emocí v mozku, které jsou vlastní lidskému fungování a slouží sebezáchově. Například, pokud se na dítě nepřetržitě křičí, zahanbuje se nebo na něm dospělí uplatňují výchovné metody založené na separaci (posílání do pokoje, počítání do tří, atd.), dítě pravděpodobně ustoupí z vazby s tímto dospělým. Být blízko pro ně znamená, že budou zraněni. Nejvíce zraňující zkušeností pro dítě je, když zažívá nedostatek pozvání, o které stojí, kdy o něj není postaráno, kdy chybí pocit sounáležitosti, loajality a důležitosti.

Dítě může také prožívat příliš mnoho odloučení od rodiče tím, že s ním nebude mít dostatečnou fyzickou blízkost. Bez důsledného pravidelného kontaktu a blízkosti může být pro malé dítě těžké zůstat ve spojení, když má tak silný pocit, že mu jeho dospělý chybí. Zatímco pocit, že vám chybí ten, s kým máte vazbu, je přirozený, pokud už vám chybí přespříliš, může to vyvolat emocionální obrnění v mozku a to může vést až k otupění pocitů dítěte, k vytěsnění dané osoby, nebo k oddělení od vztahu, aby srdce zůstalo chráněné. Při pokusu o kontakt s dítětem, které se brání vztahu, si dítě rodiče možná nebude všímat, nebo ho bude ignorovat. To může být krátkodobé nebo trvalé, v závislosti na úrovni a délce trvání oddělení.

Dalším důvodem zranění ve vztahu rodič/dítě je rodičovo uvolnění nefiltrovaných emocí na své děti. Problémy ve vztahu mohou vzniknout, když důsledně nezjemňujeme své reakce na adresu našich dětí a nezastavíme se předtím, než bezhlavě v rozčilení promluvíme. Někdy křik, hrozby a jiné věci vycházejí z našich úst dřív, než nás naše hlava může dohnat, aby nás zastavila. I když možná nemáme v úmyslu ublížit našim dětem, někdy poškozujeme náš vztah. Když emoce vzplanou, je důležité tento vztah posléze napravit.

Existuje mnoho důvodů, proč od nás mohou naše děti prožívat odloučení. Někdy je nepřimykáme, ani dost nezapojujeme, takže se obracejí na náhražky jako technologie a vrstevníci. Když je mezi námi propast, vztahová prázdnota bude vyplněna něčím, nebo někým jiným. Proto je náročné získat zpět dítě a znovu vybudovat vztah, protože dítě nyní našlo „bezpečnější“ náhražky, kterých se může držet. Dobrá zpráva je, že nikdy není příliš pozdě na to, aby byl vztah napraven, ale může to vyžadovat čas, vytrvalost, víru, houževnatost, slzy, starostlivost, soucit, ohleduplnost a trpělivost. 

Tři způsoby, jak pěstovat silnější spojení

I když okolnosti, které stojí za výzvami v našem vztahu, budou pro každého rodiče a dítě jiné, existuje několik strategií upevnění, které mohou být užitečné při opravách toho, co bylo porušeno.

1. Zvažte vnímavost dítěte ke vztahu a přemostěte propast – Než budete pokračovat v pěstování užšího spojení, je důležité zvážit, jak vnímavé je dítě ke spojení s vámi. Pokud je nevšímavost konzistentní odpovědí, pak přemostění propasti mezi vámi může být nejdůležitější věcí. Přemostění znamená poslat dítěti zprávu, že s ním hledáte spojení, ale nebudete na něj tlačit, aby vám bylo blíže, než mu vyhovuje. Toho můžete dosáhnout jemnými způsoby, jako je pobyt v jeho blízkosti, dělání maličkostí, kterými se o něj postaráte a rozvržení společného času prostřednictvím struktury, rutin a rituálů – všechno z toho je méně provokativní, než být v blízkém vztahu. Cílem je hledat znaky vnímavosti a toho, zda dítě pomalu roztaje, když jste poblíž. Bude také velmi důležité pracovat na změně toho, co vede ke vzniku separace mezi vámi.
2. Ujměte se vedení v tanci vztahu – odpovědnost za vztah spočívá na rodiči. Když se dítě postupně stává dospívajícím a poté dospělým, získává větší roli ve vztahu. Což ale ještě neznamená, že nepotřebuje mít rodiče, kterých by se drželo a od kterých by očekávalo pozvání k navázání spojení. Naším úkolem je převzít vedení, přemostit propast, přečkat bouře, dát více propojení, než je žádané a být jeho odpovědí. Je na nás, abychom opravili a zalátali problémy v našem vztahu. Musíme si jej držet, vést, najít cestu přes slepé uličky a zjistit, co se mezi námi děje. I když můžeme být frustrovaní odpovědí, kterou dostaneme na oplátku, může to signalizovat, že se musíme hluboce zamyslet, být trpěliví a dát tomu čas. Někdy můžeme uvíznout v naší vytrvalosti a naše dítě ve svém vzdoru. Hněv a frustrované reakce budou mít stále stejný význam, musíme změnit naše taneční kroky a zmapovat jiný kurz, pokud se chystáme napravit propast mezi námi. Pokud se musíme omluvit, můžeme to udělat jednoduchým způsobem a pak pokračovat v běžné péče o něj.
3. Přimknout a zapojit jeho vazebné instinkty – Přimknutí dítěte znamená, že se snažíme přátelsky dostat do jeho zorného pole, nebo pokud je to příliš provokativní, můžeme se pokusit dostat do stejného prostoru jako ono a zaujmout jeho sluch naším hlasem. Můžete začít pozdravem, sdílením něčeho společného, nebo můžete zapojit dítě do konverzace, nebo do hry. Můžete mluvit o plánech na den nebo mu s něčím pomoci – neexistuje žádný nedostatek způsobů, jak se spojit s dítětem. To, co přimykání sděluje, je touha být blízko. Jedná se o opakované a neočekávané pokusy o propojení, které mohou pomalu vést ke změně a signalizovat dítěti, že chceme hlubší spojení. Při přimykání dítěte musíme postupovat pomalu, dokud neuvidíme, že je vnímavé k našemu pozvání. Naše vyjádření tepla, radosti a potěšení z toho, že jsme v jejich blízkosti, jsou důslednými signály pro jeho emoční systémy, že na nás může být bezpečně závislé.

Co když nepřijmou naši nabídku vztahu?

Kořenem našich nejhlubších rozrušení v životě je pocit odloučení nebo propasti s někým, s kým toužíme po kontaktu a blízkosti. Jako rodiče můžeme převzít odpovědnost za naši stranu vztahové smlouvy, ujmout se vedení ve snaze opravit to, co bylo porušeno a změnit naše reakce, aby se snížila separace. Naše děti si mohou dát načas, aby se k nám vrátily a k tomu říkám – vydržte. Nevíme, co nás na té cestě čeká, vztahy se časem mění vřelostí, trpělivostí a důsledným poselstvím, že jsme tady. Pokud jste již jednou měli srdce svého dítěte, určitě bude na nějaké úrovní hledat způsob, aby se k vám vrátilo domů. Buďte tím bezpečným místem, kam se mohou vrátit a držte si je, jak jen můžete.

Gordon Neufeld říká: „Zatímco láska k někomu nemusí tuto osobu změnit, určitě ale změní vás.“ Pokud necháme naše srdce zchladnout, pokud se naštvaně odvrátíme nebo ublížíme tomu, koho milujeme, pak nás to promění v jiné lidi. Pokud oddělíme zdí své srdce, určitě se ztratíme. Je lepší najít své slzy, opřít se o jiné vztahy, které nám mohou pomoci zůstat v kurzu, a čekat na svůj čas. Všechno není ztraceno, když máme odvahu držet si své děti a milovat své děti skrz, přes a kolem propasti, která existuje mezi námi. Musíme si je držet a nabízet jim takový vztah, který nemohou odmítnout.

Překlad a korektura: Veronika Skuhrovcová
Zdroj: Healing Broken Attachments with our Kids
Foto Karolina Grabowska přes Pexels

Shlédnutí: 1077