Hry pro zmírnění stresu a úzkosti u dítěte

Autorka: Světlana Rojs

V životě dítěte se neustále vyskytují různé znepokojující a stresující události. Maminka chodí do práce, rodina se přestěhovala do jiné čtvrti, narodil se mladší bratr nebo sestra, těžce onemocněla babička. Nejsme schopni ochránit děti před vším, co jim může způsobit úzkost, ale můžeme jim pomoci přežít stresující události a vyjít z konfrontace s nimi psychicky odolnější. Pokud jste si všimli, že se vaše dítě stalo úzkostnější, agresivní, přestalo s vámi sdílet to, co ho děsí, tyto jednoduché hry mu pomohou zvládnout pro něj složité emoce. Rezervujte si čas, trpělivost a hrajte.

1. Rostlina

Použijeme metaforu rostliny, která má zakořenit v novém místě. Kreslíme obrázek, modelujeme z hlíny/plastelíny, používáme přírodní materiály a „oživujeme“ je samolepkami (třeba očičky) nebo kresbami. Vymýšlíme pohádku o Zrníčkovi, Květkovi nebo Stromečkovi, které přesazují do jiného květináče, přenáší je vítr, nebo je s sebou převáží příbuzní, aby se o ně starali a pečovali. Nebo se Semínko samo vydalo na cestu.
Příběh o tom, jak se stromek blíž seznamuje s novou „půdou“, vidí, kdo roste vedle, zapouští kořeny. Prokořeňuje. Postupem času začne kvést, přilétají k němu přátelé ptáci, přichází další zvířata… Když se strom podle dítěte necítí pohodlně nebo v bezpečí, ptáme se na to, co by mu pomohlo. Může to být plot, anděl nebo víla stromů, může to být dospělý přítel. (Můžete po hře zajít ke skutečnému stromu, uvázat stuhu, obejmout ho, pohladit).

2. Linka života

Děti, které prožily stres, jsou zapouzdřené v minulých traumatických událostech. Jsou jakoby oddělené od reality. Vracíme je do „skutečnosti“ hrou – „linka života“. Tato praxe může být provedena pouze tehdy, když dospělý má čas a energii. Pomocí nitky nebo dlouhého pásku vytvoříme rovnou čáru. (Ideální je použít girlandu). S ohledem na to, kolik má dítě let, dáváme na linku body – předměty živé výrazné barvy (třeba boty), několik kroků od sebe. Počet bodů určujeme ve dvou krocích. V prvním vezmeme věk dítěte + 1 rok a na linku umístíme každý jednotlivý rok. V druhém vezmeme úseky po 5 letech a končíme u + 1. Například pokud jsou dítěti 4 roky, pak na linku dáme 1, 2, 3, 4, 5, 10.

Linka z nití by měla být mnohem delší než body věku. Dítě si stoupne na první bod  – připomínáme mu, že je to místo, kde je mu jen rok. Na tomto místě dítě právě začíná chodit (dítě se může posadit, požádat, aby ho vzali do náručí, určitě ho obejměte, pokud o to požádá, můžete mu nabídnout napít se brčkem vody). S posunem po lince se dítě narovná.

Na každé zastávce říkáme upřímná slova. „Och! Další roček! Jsem rád/a, že jsi tady. Letos jsi se stal/a …(řekneme nějaký úspěch).“

Důležité je zdržet se na zastávce skutečného věku trochu déle… a pak dítě udělá krok do „budoucnosti“, rodič říká – „Och! Budeš tak šťastný dospělý!“. Můžeme vzít dítě do náruče a „přeletět“ nad nití.

Pro děti, které umějí číst, mohou být na zastávkách rozloženy kousky papíru s přáními nebo povzbuzujícími slovy. Jednodušší varianta je linka nakreslená křídou, podobně jako „skákání panáka“. Dítě skočí do čtverečku, ve kterém je napsán věk. Tam ho čeká obrácený list se vzorem, slovy, srdíčkem, překvapením, které je třeba otevřít. Poslední čtvereček – nakreslené radostné symboly. (Odhalím vám tajemství: je to úžasná narozeninová hra.)

3. Hry s tváří

Bez ohledu na věk, na obličeji člověka, který prošel traumatickou událostí, se může začít vytvářet maska (výraz obličeje stále lhostejný, nebo ztuhlý v jedné obtížně definované emoci). V tomto případě budou užitečné všechny „plastické“ hry.

Můžete začít hnětením skutečného kusu plastelíny. Potom „proměňujeme dítě v plastelínu“. Z jeho tváře „modelujeme“ různé tvary, škubeme tvářičky, prosíme o nafouknutí tváře…

Hrajeme soutěž, kdo se nejlépe pitvoří. Spolu s dítětem děláme různé grimasy.

Masky používáme hotové, vystříhané, malované. Dítě si vybírá masku své „síly“ – v této roli chodí, mluví, gestikuluje. Pak si obléká masku „slabosti“ – například strachu. Mluví jménem té masky. Pak si masku sundává. Na konci hry se ptáme, kdy by se ti hodila první maska? Jak může pomoci druhé masce?

Stáváme se herci a děláme malou inscenaci nějaké pohádky. Nejjednodušší – „O veliké řepě“.

4. Jednoduché svátky

Lidé, kteří prošli těžkým zážitkem, po této události často nemohou prožívat radost a mají pocit „zrady“ vůči těžké události, nebo jiným postiženým lidem, cítí obrovskou vinu a odpor, pokud si dovolí aspoň trochu zábavy.

Je pro nás důležité, aby si děti zase mohly dovolit radost. Ale aby nezažívaly vinu vůči minulosti nebo vůči těm lidem, kteří se mají hůř. Děláme překvapení pro blízké. Soustředíme se na úspěchy, zaznamenáváme je a kreslíme, píšeme si, co bylo na tomto dni dobrého.

Vymýšlíme svátky.

Například Svátek stlaní lůžka. Oslava načechrání polštáře, oslava mýdlové pěny na tvářích, oslava mytí zubního kartáčku. Zvláště zdůrazňuji „tělesnost“. Často se traumatizované děti buď začnou velmi důkladně mýt, nebo se tématu mytí, čistoty a dotyku těla zcela vyhýbají.

5. Barevná terapie

Dítě se často „zasekává“ v minulosti a přestává věnovat pozornost současnosti. Zkušenost s těžkou minulostí se přenáší do reality. Jeho pohled jako by směřoval dovnitř. Ukazujeme dítěti „plynulost času“ a fixujeme se na každý den, oživujeme pocity. Například každému dni je přidělena jedna určitá barva. Předpokládejme, že středa je červená. Po celý den hledáme červené předměty, jíme červené potraviny, sami používáme červenou barvu v oblečení, doplňcích.

6. Kde jsi?

Pro fixaci na současnost často hrajeme hru „Kde jsi?“ Klademe nečekaně a kdykoliv během dne otázku – „Kde jsi?“ Odpověď by měla začít slovy „Jsem tady!“ Dále několik vět o tom „zde“, s popisem různých modalit – vůně, sluch, tělesnost, chuť. Například: „Jsem tady. V místnosti sedím na měkkém polštáři s počítačem na klíně a jím sladké bobule.“

7. Vypracujeme plán 

Chcete-li stabilizovat stav, vrátit oporu a zmírnit úzkost, dítě potřebuje více informací a vnější „předvídatelnost“. To znamená poměrně jasnou denní rutinu. A jakoukoliv strukturu. Co se dá naplánovat, plánujeme. Nezapomeňte upozornit na změny v plánech. Můžete si udělat plán společně, vyzdobit ho, pověřit dítě, aby sledovalo plnění plánu – je to dobrá praxe.

8. Girlanda

Mnoho dětí potřebuje více komunikace, ale vyhýbá se kontaktu. Tato malá praxe je dobrá jak pro ostýchavé děti, tak pro přizpůsobení se nové skupině.
Vystřihněte z papíru girlandu z panáčků, kteří se drží za ruce. Můžete nakreslit tváře, můžete napsat jména přátel, příbuzných, dětí ze třídy. Tak vytváříme metaforu spojení – „jsme spolu“.

9. Kapky barvy

Pro zmírnění napětí, relaxaci, transformaci fixace na jednu zkušenost, stav, událost. Do vody kapeme akvarelovou barvu, zkoumáme vzory na vodě, sledujeme, jak se barva rozpouští. Je skvělé si pak s dítětem zatančit a prožít pohyb barvy ve vodě vlastním tělem. Nechte dítě svým tělem ukázat pohyb vln akvarelových barev.

10. Otisk

Další velmi jednoduchá „revitalizační“ technika pomáhá odstranit zákaz fantazie a pocitů.

Traumatizovaní lidé mají zmraženou citlivost – pokud si dovolím cítit, spolu s radostí se objeví strach, bolest a hněv. A také pomáhají vytvořit metaforu „více variant“. (Tato technika také pomáhá při práci s neurotickou zácpou.)

Ponořte prst do barvy nebo řepné šťávy. Na list udělejte několik otisků prstů. Ptejte se, co je třeba dokreslit, aby se ukázalo prasátko, zajíc, labuť, rybka…

11. Kreslíme na tmavý černý papír

Křídami, pastelkami, prstovými barvami. Jakákoliv témata. Tato metoda pomáhá při transformaci úzkosti, vynáší „na povrch“ zakapsovaný strach. Ze tmy, z neznámého, z minulého, z děsivého, vytváří něco nového a barevného.

Metafora: ze tmy noci se rodí nový život – den.

12. Pustit do nebe

Minulé zkušenosti je těžké pustit. Osoba, která přežila zranění nebo ztrátu, může začít „lpět“ na tom, co považuje za důležité a cenné. Potřebujeme metaforu „puštění s radostí“ – balonky. Pustíme balonky do nebe, pustíme lodě po řece…

13. Vracíme identifikaci

Práce se jménem. Píšeme do sloupce písmena jména. Na každé písmeno jména vymyslíme nějakou vlastnost.

Například: Honza – H lasitý, O ptimistický, N ěžný, Z ábavný, A kurátní

14. Proměníme se v superhrdiny

Často dítě, které přežilo složité zkušenosti, čelí zvýšené péči a pozornosti s tím, že dospělí pro něj dělají až příliš. Takové dítě se stává infantilnějším, pasivnějším. Je důležité, aby dítě nevyvolávalo „naučenou bezmocnost“.

Každá činnost, kterou provede dítě samo, poskytuje zdroj pro jeho budoucnost. Neděláme místo dítěte to, co může dělat samo! Když dítě říká – „Nemůžu! To nejde! Pomoz mi!“ když fňuká a vyhýbá se činnosti – hrajeme hru – přeměníme se na supermany.

„Teď já tebe a ty mě přeměňuješ na Supermana. Stačí sníst cukroví / bobule / vitamín / vypít džus…“

„Budeš mít nějaké superschopnosti? U mě je to přenášet předměty. Podívej, vezmu ten koš s prádlem do koupelny. Rychlost bude tvá superschopnost. Můžeš jít rychle? / Vstát z postele? / Obléct se? / Najíst se?…“

15. Hrajeme si na miminko

Často vlastní podvědomí přenáší děti do věku, kdy byly šťastné a žily v pocitu bezpečí. Začínají se chovat jako miminko, žvatlají, prosí, abyste je vzali do náručí. Hrajeme si s dítětem na „miminko“, dáváme energii – sílu – jeho dětské části. A pak ho „proměníme“ zpátky na velké.

Dát dítěti možnost být velitelem – určovat, kolik kroků jít (hra na „obry a liliputány“), stát se u něj „pomocným kuchařem“ v kuchyni, dát mu možnost vybrat trasu procházky (můžete dokonce dát volant – pokličku na hrnce)

16. Přirozená etapa

Agrese – hledáme způsoby společensky přijatelného prožívání – praskat bublinkovou fólii, udělat polštářovou bitvu, hrát kuželky, zatloukat „hřebíky“.

Strach z hlasitých zvuků – hry s potleskem, hudební nástroje.

Strach z doteků – představte si, že prší. Nejprve klepte na dlaně dítěte (prsty klepeme na dlaně), pak po celém těle. Déšť může být různé síly.

17. Skoky

Úzkostné děti pro sebe intuitivně vybírají skákací hry. Je pro ně důležité skákat na trampolíně (místo trampolíny si stejně vyberou postel ?). Skoky uvolňují napětí, umožňují cítit podporu na chodidla, „stav bez tíže“ při skákání ovlivňuje kmenové struktury mozku. Místo zákazu skákat můžete vytvořit „speciální místa pro skákání“. Například – „tady můžete skákat na jedné noze, tady na dvou“…

Je třeba vzít v úvahu, že dítě bude chtít hrát nebo číst to, co je pro něj důležité a léčivé, několikrát. Dospělý bude trpělivě a radostně hrát a číst. Dítě nebude hrát hru, která v něm vyvolá emoce, které není připraveno zvládnout. Berme to s respektem a netrvejme na tom.

Překlad: Naďa Bartoszewska
Korektura: Veronika Skuhrovcová
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Zdroj: Игры для снятия стресса и тревоги у ребёнка
Foto: Sigmund přes Unsplash

Shlédnutí: 2976