Jak převést malé dítě mezi pečovatele ve 3 krocích.
1. Pečovatel A dohazuje pečovatele B dítěti. V zásadě potřebuje dítěti poslat vzkaz – „Věřím, že pečovatel B se o tobě dobře postará a bude ti s ním dobře“. Například: „Víš, kdo je absolutně nejlepší ve hře na schovávanou? -To je táta! Počkej a uvidíš- bude to s ním taková zábava- budete si hrát s vláčky, krmit kachny na rybníku- moc si to spolu užijete“. Nebo jiný příklad: „Zůstáváš s Annou – pamatuješ? – Je to tvoje oblíbená učitelka! Má stejnou barvu očí jako ty! Dnes si pro vás připravila několik zábavných aktivit. Podívejme se, co s ní teď můžeš dělat … “.
2. Pečovatel B přimyká dítě:
a. Přistupuje jemně k dítěti, klesá do jejího výšky a hovoří s ním, přitahuje jeho pozornost – oči nebo uši – jemně k sobě pomocí společenské konverzace, téměř stejným způsobem, jakým často přistupujeme k dospělým : “Hej kámo! Jak se máš? Podívej – dnes máš nové tričko! Líbí se mi- mám doma podobné. “
b. Jakmile pečovatel B získá pozornost, potřebuje získat úsměv. Zde může být nápomocný jakýkoli vtip nebo hra nebo cokoli hezkého, co může dítěti říci, spolu s hravým tónem. “Kdo je můj nejoblíbenější chlapeček?! Kdo je úplně nejroztomilejší?! Teď tě chytim! “
c. Poté, co se dítě usmálo na pečovatele, potřebuje aby dítě kývnulo, čímž dává najevo souhlas s výroky: „Jsi připraven si se mnou hrát?“ “Jdeme do parku?” “Není dnes fantastické počasí?”
d. Poté, co souhlasí, je s největší pravděpodobností dítě přimknuté- dovolí pečovateli B, aby se dotkl jeho ruky nebo jej objal, nebo aby ho mohl zvednout. Pokud ne- kroky a-d je třeba opakovat.
3. Pečovatel A přemostuje separaci. I když bylo dítě přimknuté a již bylo převedeno na pečovatele B, je důležité, aby pečovatel A neodcházel bez rozloučení. Dítě si v určitém okamžiku vzpomene na pečovatele A, a skutečnost, že oddělení nebylo přemostěno a pečovatel A zmizel jak pára nad hrncem, může být velmi alarmující. Při přemostění pečovatel nemluví o separaci, ale spíše o dalším bodě opětovného připojení: „Chvíli si zahrajete se strýcem Vojtou, pak budete obědvat společně a po obědě se vrátím! A můžete mi zavolat, kdykoli budeš chtít pokud ti budu chybět! A tady je moje košile/fotka, která ti tu celou dobu zůstane! “.
Pořadí kroků 2 a 3 může být zaměnitelné – můžeme použít naši intuici a uvidíme, co v dané situaci vyhovuje více. Pokud je po těchto 3 krocích dítě schopné se rozloučit s pečovatelem A a zůstat se s pečovatelem B bez protestu – skvělé. Co když i přes veškerou naši snahu dítě stále pláče? Neměli bychom se bát dětských slz. Může být smutné z toho, že odcházíme. Pokud víme, že je v dobrých rukou, v teplé a láskyplné péči osoby, na kterou je navázáno, odloučení od nás nebude traumatizující, bude to jen smutné. A pokud je pečovatel B schopen být tu pro dítě, podporovat ho v jeho pocitech, přijímat je, přivítat jeho smutek a poskytnout náruč k pláči, bude naše dítě v bezpečí. Dítě by zažilo určitou separaci v bezpečné náruči pečujícího dospělého, prožilo by to jako něco, co nešlo tak, jak by chtělo, ale přesto to přežilo a nakonec bylo v pořádku! To by vedlo k adaptaci na hluboké úrovni. Dítě by se změnilo zevnitř a získalo by odolnost, kterou si všichni tolik přejeme pro naše děti.Autor: Lina Vizelman Na základě učení dr. Gordona Neufelda. Korektura: Hana Benýšková Odborná redakce: Xenie Majznerová Foto: Alexander Schemmek
Shlédnutí: 2318