Tři znaky, že děti realizují svůj lidský potenciál podle věku

Autor: Deborah MacNamara

Lidský potenciál je úžasná věc. Od fyzické proměny až po psychologický vývoj, naše schopnost vyvíjet se a jít vstříc novým možnostem se k nám plíží, jakoby kouzlem. To je zřejmé, když sleduji, jak jsou mí přátelé a členové rodiny šokovaní, když se z mých dětí stávají puberťáci. „Páni, ona tak roste,“ nebo „Nemůžu uvěřit, jak je teď vysoká!“ Líbí se mi, že růst nás znovu a znovu překvapuje, což ctí nádherné tajemství, kterým růst je.

V našich dětech dřímá spící potenciál růstu. Typ lidského potenciálu, o kterém mluvím, není o akademických úspěších, sociálním postavení ani o dobrém chování, individuálních talentech nebo darech. Jde o potenciál zralosti a o to, jak se mají vyvíjet jako sociálně a emocionálně zodpovědní jedinci.

Jako rodiče hledáme signály, které ukazují, jestli se naše děti vyvíjejí tak, jak by měly. Na základě teorie zrání syntetizované Gordonem Neufeldem existují tři životní znaky, které nám mohou pomoci změřit úspěšnost vývoje našich dětí a zvážit, jak postupuje. Znaky dobrého vývoje sledují, zda se děti pohybují směrem k tomu, aby se staly samostatnými, společenskými a přizpůsobivými bytostmi.

1. Stát se samostatnou bytostí – jako samostatné bytosti by děti měly směřovat ke zvýšení nezávislosti a přebírání zodpovědnosti za rozhodování. Měly by si vytvářet smysl pro svobodu jednání a sebevědomě směřovat k vlastním cílům a nápadům. Realizovat svůj potenciál jako samostatné bytosti znamená, že se děti vidí jako jedinečné bytosti a jen zřídka se nudí, jsou plné vitality a zvědavé na svět kolem sebe.

Znaky, že se stávají samostatnými osobami, zahrnují ve 3 nebo 4 letech schopnost si chvíli hrát samostatně a občas se rozčilovat kvůli nastaveným hranicím a omezením. Čím více děti začínají růst a tvořit si vlastní záměry, tím více mohou být frustrované, když jim je maříme a říkáme ne. V tomto věku děti mohou ukazovat znaky toho, že chtějí určité věci dělat samy, například oblékat se, učit se chodit na záchod, a mohou snadno vyjadřovat své vlastní představy a úvahy o světě, jak ho vidí.

Když děti vstoupí do středního věku kolem 8 až 11 let, budou mít jasnější preference a představy o tom, co se jim líbí a kdo jsou. Mohou se začít formovat jejich určité zájmy a mohou se k určitým činnostem zavázat. V ideálním případě mohou převzít větší zodpovědnost za domácí práce, stejně jako mohou s malým pobídnutím dělat své domácí úkoly. Baví je mít trochu více svobody a možnost sdílet své myšlenky s těmi, komu důvěřují.

Děti mezi 14 a 15 lety, které se rozvíjejí jako samostatné bytosti, by se měly v ideálním případě cítit dobře o samotě a měly by být schopné naplnit svůj čas tvůrčí činností, jako je kreslení, psaní, malování, hraní hudby, nebo fyzické aktivity. Měly by být schopné vytvářet cíle a směřovat k nim s jistotou, například mohou chtít pracovat usilovněji, aby získaly lepší známky, nebo aby se naučily hrát na hudební nástroj. Mohou být frustrované přáteli, kteří se rádi opičí nebo podvádějí, aby se dostali dopředu. Čím více se dospívající stávají samostatnými osobami, tím více budou brojit proti postojům druhých, aby si vytvořili prostor pro své vlastní; zkrátka, stanou se alergičtí na nátlak.

2. Stát se adaptivní bytostí – když se děti rozvíjejí jako přizpůsobivé bytosti, měly by vykazovat znaky toho, že budou schopné vytrvat tváří v tvář výzvám. Měly by být stále vynalézavější a odolnější a měly by být schopné překonávat problémy. Dokážou se sebevědomě vyrovnat se stresem a akceptovat, že ne vždy dostanou to, co zrovna chtějí. Jako přizpůsobivé bytosti jsou schopné vzdát se svých požadavků, když se ukáže, že jsou marné. Jinými slovy, mohou slyšet slovo ne a přijmout důsledky, které s tím přicházejí. Děti, které jsou přizpůsobivé, se učí ze svých chyb a také těží z náprav.

Děti ve věku 3 až 4 roky se potýkají s tím, že začínají chápat limity a omezení, která jsou součástí jejich světa. Slzy jsou pro mnohé z nich běžným jevem, zvláště když jim říkáme ne. Pokud jim dospělí poskytují dostatek trpělivosti a provádějí je jejich velkými pocity, zatímco děti čelí omezením, měly by přijmout marnosti, které jsou součástí života – třeba to, že nesmí jíst sušenky před snídaní nebo pobíhat nazí na veřejných místech. Během frustrace mohou propuknout agresi, vzhledem k tomu, že části jejich mozku, které jsou zodpovědné za sebeovládání, nebudou zapojeny až do věku mezi 5 a 7 lety, pokud se budou vyvíjet dobře.

V době, kdy dosáhnou věku 8 až 11 let by měly projevovat znaky toho, že jsou schopné ustát těžké události, jako jsou testy ve škole, nebo prohra ve fotbalovém zápasu. I když stále mohou být frustrované svými chybami, jsou schopné projevovat více trpělivosti a pokaždé agresivně nevybuchnout. Měly by být odolnější a vynalézavější, protože přijímají limity, které jsou součástí jejich života, a dokonce tato pravidla a omezení připomínají mladším dětem. Pokud jde o školu, s dostatkem péče a trpělivosti se mohou poučit ze svých chyb a mohou vytrvat i v situacích, které jsou pro ně náročnější.

Když děti vstoupí do adolescence, mohou protestovat proti limitům a omezením v rámci své rostoucí chuti vyvíjet se jako samostatná bytost. V době, kdy jim bude 14-15 let, mohou mít potíže slyšet naše ne, zvláště, pokud jsou taženy jiným směrem svými vrstevníky a kulturou kolem nich. V tomto věku je důležité stále udržovat vztah při zachování limitů, které jsou vyžadovány, například kolem používání technologií nebo pravidel pro randění. V tomto věku by měly mít dostatek zkušeností s věcmi, které jsou marné, a měly by lépe rozhodovat, kdy vytrvat a kdy být tím, kdo se změní.

3. Stát se společenskou bytostí – pokud chceme, aby naše děti realizovaly svůj potenciál jako globální občané, pak budou muset vzít v úvahu úhel pohledu jiné osoby a zároveň se držet svého vlastního stanoviska. Navzdory nesčetným konkurenčním a kontrastním názorům by měly být schopné udržet svou identitu, myšlenky, smysly, preference, a záměry. Být společenskou bytostí znamená být schopen spolupracovat, porozumět spravedlnosti a ocenit kontext kolem sebe. Je základem zdravého morálního vývoje a schopnosti používat slova ke komunikaci myšlenek a pocitů.

Děti ve věku 3 a 4 let jsou uprostřed rozvoje pocitu identity, takže stát se společenskou bytostí není na jejich pořadu dne. Vlastní osobnost má přednost před komunitou, proto se malé dětí zaměřují obvykle na sebe. Zatímco rodiče se mohou obávat, že malé děti jsou příliš egocentrické, bylo to záměrem přírody, že musí nejprve pochopit sebe, než budou vystavené názorům a perspektivám tolika dalších. Kvůli mozku, který je stále ve vývoji, často postrádají schopnost trpělivosti a myslí si, že spravedlnost znamená dostat to, co chtějí. S ostatními se nesnáší příliš dobře a je zcela přirozené, že dávají přednost své vlastní společnosti a ztrácejí se ve světech své vlastní tvorby.

Když děti vstoupí do věku 8 až 11 let, měly by být postupně schopnější porozumět ironii a paradoxu. Nakonec i „ťuk, ťuk, kdo je tam?“ vtipy začnou dávat smysl, a také jsou už trpělivější, i ve chvílích, kdy jsou frustrované. V ideálním případě vývoje mozku jsou nyní schopné zažít smíšené pocity, brát v úvahu cizí úhel pohledu a stejně tak i svůj vlastní. Mohou projevit znaky skutečné spolupráce a ohleduplnosti, stejně jako schopnost jednat s odvahou. Pokud vývoj probíhá dobře, měly by se lépe snášet s ostatními a pracovat na řešení problémů a konfliktů. Měly by ukázat větší rovnováhu a stabilitu ve svém emocionálním projevu vzhledem k jejich zvýšené schopnosti reflexe a pochopení svých zkušeností. 

Se vstupem do rané puberty se zdá, že děti dělají krok zpátky a stávají se více citově nestabilní a nepředvídatelné. To je způsobeno změnami v mozku a jejich rozšiřujícím se svědomím, které je mohou zaplavit zkušenostmi a emocemi. V době, kdy dosáhnou 14-15 let se v ideálním případě vrací nějaká vyrovnanost a emoční stabilita. Měly by začít projevovat rostoucí znaky toho, že vidí svět nejen z jednoho úhlu, ale jsou schopné vzít v úvahu více zkušeností a otázek. Bude probíhat vývoj morálního uvažování a probuzení ke komunitě větší, než jsou oni sami, se záblesky, které se objevují v jejich prohlášeních nebo ideálech. Jejich schopnost odvahy jim umožní sebejistě směřovat k jejich cílům. V době, kdy se děti vynoří z adolescence, by měly víc pasovat do společnosti a být schopné k ní přispět.

Osobnost našich dětí nemůže být vyučována ani vynucována; musí být vyživována, kultivována, konzervována a chráněna. Realizace lidského potenciálu je o naší schopnosti vyvíjet se a proměnit se v samostatné, přizpůsobivé a společenské bytosti. Uvnitř každého z nás leží spící příslib zralé budoucnosti, ale vyžaduje to čas, trpělivost, porozumění a dobrou péči. Carl Jung, švýcarský psychiatr, to řekl nejlépe, když tvrdil, že růst lze pochopit pouze s odstupem času, a ne během jeho vývoje. V našich dětech je příslib zralé budoucnosti, té, které dospělí jejich života hrají porodní asistentku.

Originál: Three Signs Kids are Realizing their Human Potential According to Age @ Dr. Deborah MacNamara
Překlad: Xenie Majznerová
Korektura: Veronika Skuhrovcová

Hlavní fotografie od uživatele Alex Azabache ze služby Pexels

Shlédnutí: 969