Pozice pečující alfy

autor: Olga Pisaryk

Psychologové a etologové často mluví o alfa pozici v kontextu sociálních hierarchií. Myslím si, že všichni aspoň jednou slyšeli výraz „alfa-samec“ nebo „alfa-samice“, popisující dominantní samce/samice ve smečce, kteří neustále hájí svůj statut a za odměnu mají přístup k nejlepším zdrojům. Zároveň se v honbě za popisem osobních předností nebo nevýhod alfy přehlíží její důležitý společenský význam, který spočívá v zajištění přežití smečky či skupiny lidí, za něž nese zodpovědnost. Alfa je spokojená, pokud je spokojená celá smečka/skupina, dívá se do budoucnosti, je schopná přijímat strategicky důležitá rozhodnutí, dohlíží na spravedlivé rozdělení zdrojů ve skupině a řeší vnitřní konflikty. Ostatní členové skupiny věří vůdci a podřizují se mu, což výrazně snižuje míru násilí uvnitř skupiny a zvyšuje míru soudržnosti v boji s vnějšími nesnázemi.

Toto je obecný rámec. A teď se vrátíme zpátky k vazbě.

Vztahy vazby jsou komplexem vzájemně závislých vztahů. Pokud se pozorně podíváme, pak uvnitř vazby objevíme dvě skupiny instinktů: instinkt záviset, dívat se zdola nahoru, následovat, zachycovat náznaky, pozorně naslouchat; a druhá skupina instinktů je odpovědí na pozici dívajícího se zdola nahoru: dávat pokyny, ukazovat směr, nabízet podporu, reagovat na potřebu kontaktu a intimity.

Tím pádem je snaha o dominanci součástí komplexu vazby. A ve své nepokřivené podobě vychází z touhy pečovat. Když se člověk snaží dominovat, kontrolovat, brát na sebe zodpovědnost, ukazovat směr, pak příroda předpokládá, že se to vše děje v kontextu péče o druhého, o toho, kdo to potřebuje, kdo je závislý.

Touha po vazbě je jednou z nejsilnějších lidských touh. Již Harlow ukázal na pokusech s makaky, že potřeba vazby u savců je jednou z nejzákladnějších potřeb, důležitější než jídlo. Po narození se dítě (jeho mozek) snaží odhadnout své šance na přežití. Samo o sobě lidské mládě přežít nemůže, potřebuje dospělé, připravené se o něj postarat, potřebuje vazbu.

A první úkol vazby je vytvoření závislosti, organizace vztahů v hierarchickém pořadí, v pořadí dominance a podřazenosti. Mohou to být pouze vertikální vztahy, jejichž cílem je usnadnit úkol pečovat a přijímat péči.

Vezměme si například dvojici – dítě a o něj pečující dospělý.

Vazba pomáhá dítěti záviset na dospělém. Děti se nerodí tak, aby poslouchaly každého, aby se o ně staral kdokoliv, kdo chce. Nepodávají ruce každému a nenásledují kohokoliv, ale jen ty, ke kterým jsou připoutáné, na koho jsou navázané. Vazba usnadňuje dítěti úkol být vnímavý k tomu, že se o něj starají, poslouchá nás, napodobuje nás, vnímá nás jako bezpečnou základnu, hledá u nás útěchu a pomoc. Pro nás je to „dítě, které je snadné vychovávat“. Na druhou stranu, když plníme potřebu péče a něhy u dítěte, automaticky se dostáváme do dominantní pozice pečující alfy. Okamžitě si uvědomujeme naši zodpovědnost za jeho život a blahobyt. Jsme připraveni se o něj starat, chránit ho, uspokojovat všechny jeho potřeby. Jeho utrpení nás přivádí k šílenství a za jeho úsměv ve spánku zapomínáme na všechny bezesné noci.

Alfa pozice vždy nese velmi konkrétní poselství: neboj se, dospělí jsou odpovědní, všechno bude v pořádku, můžeš se na nás spolehnout, jsi s námi v bezpečí. Aby se děti úspěšně rozvíjely, musí vždy být v závislé pozici, a dospělí v pozici pečující alfy, kdy nejen že znáte odpovědi na jejich otázky, ale sami jste odpovědí na všechny jejich otázky a všechny jejich potřeby. To je velmi důležité a v důsledku to vyvolává touhu opřít se o vás.

Pro děti je snazší se o nás opřít, když se projevujeme jako alfy. Naše sebevědomí, jistota, autorita, rozhodnost a triumfálnost pobízejí děti, aby se na nás mohly spolehnout.

Moje univerzitní kamarádka mi vyprávěla, jak žila s mámou v „hladových devadesátých“. Maminka se vracela domů a plakala, že nejsou peníze, není práce a že umřou hlady. Kamarádka byla už dospělá dívka na střední škole, ale ta rodičovská bezmoc se jí velmi bolestivě uložila do paměti. Jednoho dne v konverzaci se mnou poznamenala, že rodiče by se neměli takhle chovat, je to pro dítě příliš traumatické.

Ať se stane cokoliv, jste pro dítě spolehlivý přístav, ostrov klidu v oceánu životních bouří. A těch bouří dítě prožije nespočet, protože pro něj je vše poprvé a neustále si musí zvnitřňovat nové zkušenosti, což je velmi energeticky náročné. Jeho mozek pracuje s takovou zátěží, o které se dospělým ani nezdá. Proto je pro dítě velmi důležité vědět, že člověk, kterému důvěřuje, VÍ, co má dělat, VÍ, co je správné a vyřeší VŠECHNY problémy.

Bohužel, v moderní společnosti se mnoho rodičů dívá na své děti zdola nahoru, snaží se od dětí získat pokyny, odhadnout jejich touhy. Místo toho, aby v sobě našli pečující alfu, kladou příliš mnoho otázek: porodili jsme dítě a teď nevíme, co s ním máme dělat, jak ho „správně“ vychovávat? Vnímání rodičovské bezmoci je pro dítě jedním z nejvíce znepokojujících zážitků. Takže když nevíte „jak na to“ – blafujte. Dítěti nezáleží na tom, kam jdete, protože středem jeho pozornosti jste vy, nikoliv cíl vaší cesty.

Pro názornost chci uvést příběh vyprávěný Gordonem Neufeldem. Jedna rodina rok žila ve Francii a při cestování autem otec rodiny často bloudil. Jako pravý muž se k tomu neodvažoval přiznat dříve než za hodinu. Jednoho dne jeho šestiletý syn s dětským nadhledem poznamenal: „Tati, neboj se. Možná ses ztratil, ale my se nikdy neztratíme, protože jsme vždy s tebou.“

Možná neznáte odpověď, nebo jste zabloudili, ale dokud vám vaše děti věří, nikdy se neztratí.

Důležité je nejen to, jak se na vás dívají děti, ale i jak se díváte na děti vy.

Jednou mi známá uraženě vyprávěla o svém synovi a zmínila, že jí dělá naschvály. Ukázalo se, že je dělal v sedmi letech, v době, kdy (jen pro úplnost) se matka rozváděla s jeho otcem a měla vztah s jiným mužem. A matka dlouhá léta má sedmiletému dítěti za zlé „naschvály” a nemůže mu odpustit.

Nemůžete se postavit na úroveň dítěte a jednat s ním jako se sobě rovným. Vždy si pamatujte, že je na vás závislé a všechny jeho činy jsou vaší zónou zodpovědnosti. Samozřejmě mu dáváte určité množství svobody a odpovědnosti, ale zkrátka ta hlavní odpovědnost je stále na vás. Například, pokud jste se s dítětem dohodli, že bude krmit rybičky, a dítě zapomnělo den, dva, tři, týden (a vy jste se rozhodli, že krmí jen dítě, aby se učilo zodpovídat za své činy), pak, pokud rybky pojdou, bude to vaše vina, ne dítěte. Protože jste to vy, kdo nedokázal určit přiměřenou úroveň zodpovědnosti pro své dítko, a dali jste mu těžší břemeno, než mohlo unést.

Představte si, že jste kapitánem lodi. Životy celého vašeho týmu závisí na vás, zejména v bouři. Kapitán lodi nebude vařit těstoviny místo kuchaře, nebo drhnout palubu místo plavčíka, ale on je zodpovědný za neuvařené těstoviny nebo špinavou palubu, a také ručí za to, aby všichni jeho podřízení byli v psychickém a fyzickém bezpečí. Dobrý kapitán nikdy nebude zneužívat svou moc, nebude ji ani demonstrovat bez nutnosti, prostě ví, že ji má a všichni ostatní to vědí také. A moc má ne proto, že ho někdo jmenoval kapitánem lodi, ale proto, že on sám převzal odpovědnost za svou loď, nehledě na nejrůznější potíže.

Když v sobě najdete svou alfu, pak sami budete překvapení, nakolik snadno a harmonicky budou vyřešeny všechny vaše rodičovské otázky. Děti budou mnohem klidnější, budou poslouchat, a pokud nebudou, bude jasné, co s tím. Různě staré děti se budou točit kolem vás, ne kolem sebe navzájem a počet sourozeneckých hádek se mezi sourozenci mnohonásobně sníží.

A ne nadarmo se říká, že závislost je vzájemný tanec. Na příkladu svých dětí to vidím velmi dobře. Moje děti intuitivně vyhledávají situace, ve kterých se o ně mohu postarat a oni se mohou cítit závislé. Mladší (kterému je nyní téměř 6 let) mi přináší oblečení a prosí mě, abych ho oblékla. Starší (kterému je skoro 13) miluje, když mu servíruji jídlo a pečuji o něj, dnes ale například nám všem připravil snídani. Obrací se na mě, když potřebuje pomoct s nějakými školními otázkami. Dcera ještě v sedmi letech prosila, abych ji oblékla, teď je jí osm a už si na to ani nevzpomene.

Obecně témata jídla, oblékání a ukládání ke spánku jsou mocná témata, s jejichž pomocí je velmi snadné podpořit svou alfa pozici.

Neodmítejte prosbu dětí, aby mohly usínat s vámi.
Neodmítejte prosbu obléct je nebo svléknout, zavázat jim tkaničky atd. Obecně se snažte neodmítat žádosti o pomoc. Zvláště to platí pro již větší děti: jejich žádosti o pomoc je potřeba si pěstovat a hýčkat.

Když jsou děti malé, zdá se, že to nikdy neskončí, ale ujišťuji vás, že když je potřeba péče dítěte plně uspokojená, nikdy nežádá nic navíc. Když je dítě nemocné, unavené, necítí se v bezpečí, může se znovu „vrátit do dětství“, ale jakmile si odpočine, uzdraví se, objeví se u něj podnikavá energie, kterou je nemožné zastavit, pokud k tomu nezneužijete svou moc.

Snažte se být hlavním zdrojem potravy. Nepodporujte samostatné dobývaní jídla dítětem, obzvlášť pokud má tendenci zaujímat dominantní roli.

Moje děti jsou dost samostatné v dobývání jídla, mohou si samy připravit snídani a oběd, ale máme tradici, že než si něco vezmou k jídlu, ptají se, jestli můžou nebo ne, pokud jsem doma. V 99,9% případů říkám ano, a ani si nevzpomínám, odkud se tento zvyk vzal, tuším, že jsem je žádala hlásit, když budou jíst sladké, abych o tom věděla, ale děti s radostí udržují tento rituál, ať už se jedná o jakékoliv jídlo. Intuitivně se jim líbí cítit svoji závislost na mě.

Samozřejmě, pozice alfy není jen péče. Čas od času budete muset projevit svou alfu také zjevným zákazem. Nebo se rozhodnout, zda pomůžete dítěti vyřešit jeho problém právě teď, nebo naopak pomůžete adaptaci tím, že řeknete ne, a necháte dítě ve svém náručí vyplakat slzy marnosti. Když potřebujeme jeho spolupráci, zjevné požadavky můžou vyprovokovat odpor, pak můžeme udělat krok zpět, snížit tlak a posílit vazbu.

Chci vás varovat: nemusíte teď hned všeho nechat a okamžitě se vůči svým dětem postavit do pozice alfy, začít jim ukazovat, kdo je tu pánem. Být alfou neznamená nutit své dítě něco dělat, ale znamená to být v té pozici, která pomůže dítěti uvolnit se, dá jeho mozku signál, že se může spolehnout na dospělého, který má zodpovědnost, spolehnout se na vazbu, a umožní přírodě dělat svou práci při dospívání dítěte. Pokud vazba mezi vámi a dítětem není příliš silná, pak začněte právě péčí. Pamatujte si, že alfa je především opatrování, touha a schopnost dát svému dítěti to, co potřebuje.

Temná stránka alfa instinktu

Alfa instinkt má jednu nepříjemnou nuanci. Pokud máte sklony k dominanci, ale z nějakého důvodu nemáte touhu pečovat (obvykle to bývá kvůli znecitlivění smyslů, dočasnému nebo trvalému), pak místo starostlivé alfy máme násilníka, tyrana.

Jakmile pečující alfa vidí nouzi, instinktivně se snaží pomoct, ochránit, nakrmit, zahřát. Pokud nouzi vidí tyran, instinktivně cítí nutkání prokázat svou nadřazenost tím, že využije slabosti druhého. Podobně jako s vlky ve smečce: když se setkají dva vlci, pak slabší nastaví krk, ukazujíc svou podřízenost, a to je pro alfa zvíře dostatečné, ale šikanátor se do nastaveného krku nezapomene zakousnout.

Takže tyran a starostlivá alfa jsou dvě strany jedné mince a tyran je alfa komplexem bez instinktu péče*. Takže pokud máte sklon ovládat dítě, ale nemáte touhu pečovat, buďte velmi opatrní.

*Alfa komplex = dominance + péče + odpovědnost. Pokud je člověk dominantní, ale je obrněný vůči zranitelným pocitům, pak nepečuje a není zodpovědný, ale je z nej bully nebo tyran. (pozn. redaktorky)

Překlad: Marija Kaňovská
Korektura: Veronika Skuhrovcová
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Zdroj: Позиция заботливой альфы
Foto: John-Mark Smith přes Unsplash

Shlédnutí: 2675