Panovačné dítě. Jak navrátit dítě z alfa pozice

K čemu může vést tlačení dětí k samostatnosti a nezávislosti, a také “parťácké” vztahy mezi dospělými a dětmi? Článek Valentiny Yachichurové je o dětech uvízlých v alfa pozici, a také o tom, jak vrátit dítě do pozice přirozené.

Stává se, že kvůli přílišné zranitelnosti děti zaujmou pozici, která pro ně není charakteristická – stanou se dominantními vůči rodičům. Nehledají vedení od svých rodičů, přestávají přejímat hodnoty a myšlenky od rodičů, stávají se naopak těmi, kdo rozhodují. Je pro ně jednodušší rozhodovat, být v čele, vědět o všem, co se děje, co se bude dít a jak to bude.

To se může stát i v nízkém věku ve 3-4 letech. A to ani ne jako ochrana před zranitelností, ale prostě proto, že pozice dospělého je prázdná. Moderní rodiče ztratili své instinkty, vychovávají děti v nových podmínkách, kdy je kolem příliš mnoho informací a rozhodnutí, které potřebují udělat.

Z těchto důvodů se jim nemusí podařit vytvořit obraz silného a spolehlivého rodiče v očích dětí. Rodiče se neprojevují sebevědomě při uspokojování potřeb dítěte, jsou často zmatení a bezradní: „Nevím, co s ním.“, „Hele, pojď sem, komu to říkám, no, co ti ještě mám říct, abys mě poslechl?“. Nebo rodiče vědomě nezaujímají své přirozené místo v hierarchii, ale snaží se budovat rovnocenné, “partnerské” vztahy, vstupovat s dětmi pokaždé do rozsáhlé diskuze.

Příroda si nepotrpí na prázdnotu, všechno musí někdo řídit, a tak se v dítěti aktivuje instinkt dominovat. Dopadne to tak, že se stane svým vlastním rodičem, i když na to není připraveno.

Vztah je pokřivený a rodiče vidí, že ztrácejí veškerou kontrolu. Když dítě nese zátěž hlavního pečujícího ve svém životě, může to vypadat takto:

• Tříletý začíná vybírat, co mu uvaříte k snídani, co si obleče a kam půjdete na procházku. Nepřijme odmítnutí, ztráta kontroly a neschopnost jednat podle jeho plánu pro něj bude znamenat kolaps celého světa – nezáleží ani na tom, o čem přesně se hádáte. Bude to pro něj katastrofa, po ní budou následovat záchvaty vzteku a požadavků, spousta agrese.
• Sedmileté dítě pak může vstávat na vlastní budík, udělat si sendvič a ve snaze nevzbudit rodiče jít samo do školy. Fakt, že má po cestě do školy problémy se sousedovým psem, bude tajit, aby jím rodiče nenaštvalo. Vypadá to jako nezávislost, je to tak roztomilé. Je ale nepřirozené, aby dítě přebíralo roli pečujícího rodiče na úkor svého vývoje. Své problémy vyřešilo samo, riskovalo své zdraví, aby nezničilo například křehkou matku.
• Teenager s vámi nemusí mít nic společného a nebude od vás chtít nic přijmout, dokonce neunese ani vaše rady, protože podle svých instinktů na vás nemůže být závislý. On dominuje. Je to tak mnohem bezpečnější. Bude se řídit názorem svých přátel na Facebooku.

Děti v alfě

Děti v alfě nejde vést a je těžké je pěstovat. Rodiče jsou zmateni tím, jak jsou jejich děti nevděčné a necitlivé. Hledají soucit, snaží se je zahanbit a apelovat na svědomí dětí. Dítě si na sebe převzalo plnou zodpovědnost, ale rodiče chtějí, aby bylo také vnímavé k jejich potřebám, poslušné a důvěřovalo jim.

Rodičům alfa dětí se může zdát, že všechny normy slušnosti již byly porušeny, je tedy potřeba s dítětem něco udělat, nějak vrátit poslušnost, vrátit svou sílu.

Emoce rodičů oslepují je samotné, tlak na dítě pak může být velmi silný. Ale je to jako boj zdi se zdí. Trvají na tom, snaží se dítě donutit. “Ne, říkal/a jsem, abys dal ty hračky pryč”. A dítě se vší silou brání, protože jakmile chybí rodičovská síla, rodiče nemohou vést a nařizovat. Taková situace je pro dítě nepřirozená. Je totiž proti jeho alfa instinktům.

Dopadne to jakousi bitvou jedněch alfa instinktů proti druhým alfa instinktům. I když se dítě z beznaděje vzdá, bude se cítit poníženě, na špatném místě.

První krok k návratu dítěte z alfa pozice

Není třeba zkoušet ovládat dítě v alfa pozici. Bez ohledu na to, jak je to bolestivé, stojí za to si uvědomit, že dítě a rodiče mají ve vztazích narušenou hierarchii.

Můžete začít tím, že použijete jeho alfu k obnovení vztahu. Pokud se budete řídit instinktem dítěte a zahájíte komunikaci, požádáte ho o pomoc, o vyřešení problému, pomoc v rozhodování, poradíte se s ním, dítě bude reagovat živě a dělat vše s potěšením. Děti nyní mohou mít v mnoha ohledech vůči svým rodičům náskok – programování, webové stránky, gadgety.

Pokud se dítě v těchto oblastech vyzná, bude chtít působit jako odborník: nastavit tablet, wi-fi, televizi pro babičku, pomůže naučit mladší dítě jezdit na kolečkových bruslích, naučí tatínka péct cukroví, vybere téma a dekorace pro něčí večírek.

A bude to vítězství, i když to vypadá na další ústupek. Je to vítězství, protože dítě udělalo něco pro rodiče, reagovalo na jeho prosbu. Ačkoliv z alfa pozice. Vznikla zde ale šance, že si s ním místo boje vytvoříte vztah.

Když rodiče na chvíli nechají otázku „kdo tu velí?“ stranou, dostanou šanci posílit pouto, přestat demonstrovat svou křivdu a uraženou ješitnost.

Takhle se dá začít komunikovat s alfa dítětem, upoutat jeho pozornost a přimět ho k tomu, aby chtělo být blízko svých rodičů. Dostatečně integrovaný rodič, který vidí potřebu péče a vedení u dítěte v jeho požadavcích, mlčenlivosti, záchvatech vzteku a agresi, se dokáže “nenakazit” negativními emocemi, nestáhnout se a neodcizit se od dítěte, které projevuje nevhodné chování. A toto chování zatím nikam nezmizí.

Je důležité uvědomit si, že musíme být s dítětem na stejné straně, že jakékoliv problémy s chováním nejsou důležitější než spojení mezi námi. To je asi hlavní.

Druhý krok

Chcete-li si udržet svou alfa pozici ve vztazích s dětmi, je důležité odstranit konkurenční vazby.

Můžeme dohlížet na ostatní vazby našich dětí, když cítíme, že nejsme vnímáni jako ty hlavní. To se stává s kamarády starších dětí, kteří, když s námi soutěží, vytvářejí více problémů než užitku.

Je důležité sledovat další vztahy dětí a vědět, s kým děti komunikují.

Proč nekontrolovaná interakce s vrstevníky přináší určité riziko pro vývoj dítěte? Protože to může přispět k vytvoření konkurenční vazby u dítěte, k přeorientování dítěte na vrstevníka, a pak přestaneme být prioritní vazbou my, rodiče.

Kromě toho, že orientace na vrstevníky oddaluje dítě od nás a nás zbavuje přirozeného vlivu na něj, nedává dítěti potřebný odpočinek pro vývoj: dítě je nuceno nebýt tím, kým je, přizpůsobovat se očekáváním ostatních, “potlačovat” své pocity, utrácet energii nikoliv na formování vlastní osobnosti, ale na to, aby bylo “svým” a zapadalo mezi vrstevníky.

Mezi nimi nedostane pozvání, aby bylo samo sebou a mohlo být závislé tak, jak to můžeme udělat my, dospělí. Navíc často dochází k různým druhům separace, která bolí. Děti samozřejmě mohou libovolně komunikovat se svými vrstevníky, avšak ne proto, aby se „socializovali“ a rostli, nýbrž pokud je to pro ně příjemné, mohou mít “kamarády”, chodit na návštěvu, povídat si.

Do určitého věku by s nimi v těchto interakcích měli být dospělí, aby dítě cítilo spolehlivé zázemí a bezpečí, kde sám dospělý sleduje, zda má zasáhnout nebo omezit komunikaci, v závislosti na jeho vztahu k dítěti.

Přátelství je vztah dospělých, kteří jsou schopni se jeden o druhého postarat, převzít zodpovědnost jeden za druhého. Zdá se mi, že v dětském přátelství existuje hodně zraňujících interakcí. Proto je důležité stát se prioritní vazbou dítěte. Zároveň nemůžeme své děti donutit, aby se vzdali přátelství, které nám překáží.

Jak můžete pomoci svému dítěti zůstat v kontaktu s rodiči i s přáteli?

Seznamujeme se s kamarády našich dětí. Stáváme se pojítkem mezi dítětem a jinou vazbou, někde tuto vazbu omezujeme, někde nastavujeme rámec jejich komunikace. Neubíráme, ale přidáváme se sami do této rovnice. Stavíme se na stejný pól vazby a tím snižujeme konkurenci.

Třetí krok

Vedeme dítě za sebou tam, kde se nebude bránit.

Rodiče mohou sami svým jménem pozvat nejlepší kamarády svých dětí, když jsou zrovna doma, a tak si udržet své vedení tím, že převezmou iniciativu. Je dobré, když jsou rodiče zapojeni do komunikace, vstupují do kruhu vrstevníků, nabízejí jim péči, krmí je a naslouchají jim. Toto je pozice pečující alfy, projevená ve chvílích, kdy děti nebudou utíkat před závislostí.

Rodiče mohou posilovat vazbu, která je s dítětem spojuje, dokud cítí potřebu: vytvořit společný prostor, hry, zvát je na výlety, mít společné koníčky.

Potřebujeme obnovit spojení s našimi dětmi.

Další radikálnější možností, jak vyzvat dítě, aby na nás bylo závislé, je vytvářet situace, ve kterých dítě nemá nic jiného na výběr. Výjezdy do zahraničí, turistika, týmová práce.

Jakmile cítíme, že jsme získali souhlas být ve vedení tohoto tance pečujícího a závislého, můžeme počítat s obnovením hierarchie.

Čtvrtý krok

Vytvořte bezpečný prostor pro důvěru.

Je potřeba znovu se vrátit k důvěrným vztahům, vytvořit prostor, který bude bezpečný a bez separace. A odmítnutí je také separace. Přijmout dítě takové, jaké teď je, a ukázat mu, že je chtěné, že má místo v rodině, je velmi důležitým krokem k obnovení pocitu bezpečné závislosti. Pomáháme dítěti být lepším, než je tím, že o něm smýšlíme lépe.

Očekáváme od něj to nejlepší, režírujeme zralé chování, a když to nevyjde, vždy standardně předpokládáme, že to alespoň zkusil. Nepoužíváme proti němu to, co je pro něj důležité, protože to nevytváří atmosféru důvěry a dítěti tím můžeme ublížit.

V přímém kontaktu přebíráme iniciativu a v případě přerušení kontaktu, například po jakémkoli incidentu, jako první obnovíme kontakt, čímž dítěti ukážeme, že je mezi námi vše v pořádku.

Jsme odpovědí, kterou dítě hledá. Samozřejmě musíme upřímně a neochvějně věřit, že pokud ještě není dospělý a nestojí pevně na vlastních nohách, nezodpovídá sám za sebe ze zralé pozice a rodiče stále potřebuje.

Budeme pokračovat v dalším článku.

Dočetli jste až sem a chcete dozvědět víc? Máme kurz na toto téma.

Autorka: Valentina Yachichurová
Zdroj: alpha-parenting.ru
Překlad: Hana David
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Korektura: Hana David
Foto: cottonbro přes Pexels

Shlédnutí: 4793