Zázrak dozrávání
Autor: Deborah MacNamara
Semínko jablka vůbec nevypadá jako jablko a je úžasné, že celý strom může vyrůst z tak malé věci. Stále si pamatuji svou radost, když jsem si v dětském věku uvědomila tento základní princip života.
Když přemítám o výchově dětí, přijde mi úžasné přemýšlet o jejich vrozeném potenciálu, který čeká na své uplatnění. Pokud ovšem zdatné jablečné semínko dopadne na sterilní půdu, nedosáhne svého potenciálu. To samé platí i pro naše děti. Uplatnění potenciálu závisí na tom, zda máme správné podmínky pro růst a zajištění těchto podmínek je úkolem pro rodiče, pečující dospělé a učitele. Otázkou je, jak na to?
Část naší práce spočívá v přijetí faktu, že nemáme kontrolu nad procesem dozrávání a že můžeme pouze poskytnout podmínky, které k němu vedou. Děti se naučí chodit, mluvit, číst i jezdit na kole ve chvíli, kdy jsou na to připravené a zároveň k tomu mají vhodné podmínky. Můžeme podpořit jejich rozvoj, poskytnout jim přístřeší, bezpečí, jídlo, povzbuzovat je, řídit, učit, poskytovat jim lásku a péči, ale také jsme dost moudří na to, abychom nechali Matku přírodu udělat svou část.
Pokud jde o naše děti, můžeme se lehce nechat unést a začít se zabývat praktikami, které jsou založeny na přesvědčení, že můžeme nějakým způsobem postrčit jejich proces dozrávání. Jako příklad uvádím sebe, když jsem jednoho dne ve školce mé dcery měla poprvé možnost být svědkem jejich školního představení. Moje dcera týden zkoušela a pilně cvičila svůj výstup nazpaměť. Když nadešel onen velký den, vzorně recitovala svou repliku na onom školním představení a pak předala mikrofon kamarádce, která začala číst z kartičky s nápovědou. Mikrofon si dále předávali další děti ze školky a já byla ohromena počtem dětí, které již uměly číst. Jednu mou část zajímalo, zda nebylo kontraproduktivní, že jsem na dceru více netlačila, aby četla. Ačkoliv má dcera zkušenost s knihami od útlého věku a čtení příběhů miluje, nepovažuje se za čtenáře, i přestože zná písmena a jejich výslovnost.
Ač s tím velmi bojuji, čas od času se i přes své nejlepší úmysly nechám strhnout k porovnávání vývoje mého dítěte s ostatními. Když se to stane, povolám na pomoc zahradníka ve sobě a zeptám se ho: „Poskytuji své dceři správné podmínky pro růst? Dělám, co mohu, a mám víru v plán matky přírody, dle kterého se věci budou vyvíjet tak, jak mají?“ Když na všechny tyto otázky odpovídám jednoznačně ano, uvědomuji si, jak snadné je nechat se svést k porovnávání své dcery s ostatními semeny kolem ní a hledat na ní nedostatky jen proto, že je ve svém růstu odlišná. Realita je taková, že dcera nestrádá, roste tak, jak by měla a jsem to já, kdo na okamžik sešel z cesty v domnění, že každé dítě poroste stejným způsobem. Existují rostliny, které jsou známé pro svou nenáročnost a potěšení, stejně jako existují ty, které jsou více náročné na údržbu a odmění se vám nejhezčími květy.
Má rodičovská role je hrát porodní asistentku při dozrávání mé dcery, nemohu jí přikázat dozrát, požadovat to po ní ani to jakkoliv ovlivnit vlastní vůlí. Někdy si musím připomenout semínko jablka a soustředit se na zázrak dozrávání, který existuje všude kolem mě.
Copyright Deborah MacNamara, PhD, Kid’s Best Bet – Dr. Deborah MacNamara je poradce ve své soukromé praxi a také na fakultě při Neufeldově Institutu. Spolupracuje s rodiči, pedagogy, profesionály v oboru duševního zdraví a péče o děti na porozumění dětem zevnitř. Viz www.macnamara.ca nebo www.neufeldinstitute.com pro více informací.
Překlad: Hana Benýšková
Korektura: Veronika Skuhrovcová
Foto Tom Swinnen přes Pexels
Shlédnutí: 437